Mononukleóza: příznaky, léčba a prevence infekční nemoci

Mononukleóza, lidově označovaná jako „nemoc z líbání“, je infekční virové onemocnění, které postihuje především mladé lidi a dospívající. Způsobuje ji virus Epstein-Barrové (EBV), patřící do skupiny herpetických virů. Onemocnění se šíří především slinami, proto se často objevuje u mladých lidí v období dospívání, kdy jsou častější blízké kontakty.

Typickými projevy mononukleózy jsou únava, horečka, bolest v krku, zvětšení mízních uzlin a jater či sleziny. Nemoc obvykle není život ohrožující, ale její průběh bývá vleklý a rekonvalescence může trvat i několik týdnů. Někdy dokonce přetrvává únava několik měsíců po odeznění hlavních příznaků.

Ačkoli je mononukleóza virové onemocnění, které se nedá léčit antibiotiky, správný režim a podpůrná léčba dokážou výrazně zmírnit příznaky a urychlit uzdravení. Důležité je nemoc nepodceňovat, protože zatěžuje organismus a může vést ke komplikacím, pokud pacient nedodržuje doporučený klidový režim.

Příčiny a původce onemocnění

Mononukleózu vyvolává virus Epstein-Barrové (EBV), který patří do skupiny herpetických virů. Tento virus je známý tím, že po prvotní infekci nezmizí z těla úplně, ale přetrvává v něm v tzv. latentní (neaktivní) formě. Většina lidí se s EBV setká během života, u mnohých proběhne infekce zcela bez příznaků, ale u některých, zejména u dospívajících a mladých dospělých, se rozvine právě infekční mononukleóza.

K přenosu viru dochází nejčastěji prostřednictvím slin, což vysvětluje lidový název „nemoc z líbání“. Nakazit se ale člověk může i jinými cestami:

• sdílením nádobí a příborů: například pití ze stejné sklenice nebo láhve,
• kašlem a kýcháním: kapénková infekce při blízkém kontaktu s nakaženým,
• kontaminovanými předměty: ručníky, hračky nebo jiné věci, které přijdou do styku se slinami,
• ve vzácných případech i prostřednictvím transfuze krve nebo transplantace orgánů.

Mononukleóza se objevuje především u dětí, dospívajících a mladých dospělých, protože právě v tomto období jsou častější úzké sociální kontakty. U malých dětí mívá infekce obvykle lehčí průběh a někdy probíhá zcela bez příznaků. Naopak u starších pacientů, zejména u mladých dospělých, se projevy rozvinou výrazněji a rekonvalescence může být vleklá.

Jednou prodělaná infekce zanechává v těle protilátky, které chrání před opětovným vypuknutím onemocnění. Virus zůstává v organismu skrytý a může se znovu aktivovat, pokud dojde k oslabení imunity. Obvykle už ale nezpůsobuje typické příznaky mononukleózy, spíše se může projevit jen mírnou únavou nebo nespecifickými obtížemi. U imunosuprimovaných pacientů (transplantace, HIV, chemoterapie) může však reaktivace způsobit závažné komplikace.

Příznaky a projevy mononukleózy

Mononukleóza má charakteristický, ale zároveň poměrně variabilní průběh. Projevy se liší podle věku pacienta, celkové kondice i síly imunitní odpovědi. Inkubační doba, tedy období od nákazy do vypuknutí prvních příznaků, trvá obvykle 4 až 6 týdnů.

Nejčastější příznaky

První projevy se často podobají obyčejnému nachlazení nebo chřipce. Postupně se však přidávají typické znaky, které pomáhají onemocnění rozpoznat:

 

• Horečka: obvykle vyšší a dlouhotrvající, někdy až kolem 39 °C, často nereaguje dobře na běžná antipyretika.
• Bolest v krku: intenzivní, připomínající angínu, mandle bývají zvětšené a mohou být pokryté bílými povlaky.
• Zvětšení mízních uzlin: hlavně na krku, ale i v podpaží nebo tříslech, uzliny jsou citlivé na pohmat.
• Výrazná únava a slabost: jedna z nejvíce obtěžujících potíží, která může přetrvávat i týdny po odeznění ostatních příznaků.
• Zvětšení jater a sleziny: v některých případech je možné nahmatat bolestivost pod pravým nebo levým žeberním obloukem.
• Celkové příznaky: bolest hlavy, svalů, nechutenství, zimnice, pocit vyčerpání.

 

U dětí

U menších dětí bývá průběh infekce často nenápadný. Příznaky mohou být podobné běžnému nachlazení, rýma, mírně zvýšená teplota, bolest v krku nebo lehká únava. Nemoc tak často zůstane nerozpoznaná a dítě si vybuduje imunitu, aniž by okolí tušilo, že šlo o mononukleózu.

U dospívajících a dospělých

U starších pacientů mívá mononukleóza výraznější průběh. Typická je triáda horečka, bolest v krku, zvětšené uzliny, která připomíná těžší angínu. Často se přidává i značná únava, která může pacienta vyřadit z běžného režimu na několik týdnů. Rekonvalescence bývá dlouhá a někteří pacienti popisují únavu i po několika měsících. To je důvod, proč se mononukleóza někdy označuje jako nemoc, která „učí trpělivosti“.

Celkový obraz onemocnění

Přestože je mononukleóza nepříjemná, ve většině případů odezní bez trvalých následků. Nejvíce obtěžující bývá právě kombinace bolesti v krku a dlouhotrvající únavy, které často vedou pacienty k vyhledání lékaře.

Inkubační doba mononukleózy

Inkubační doba, tedy období od nakažení po objevení se prvních příznaků, je poměrně dlouhá, obvykle 4 až 6 týdnů. To znamená, že člověk může být již nositelem viru, aniž by si toho všiml.

Specifické je také to, že nakažený člověk může virus šířit ještě měsíce po odeznění příznaků. U některých osob se virus EBV z těla nikdy zcela neeliminuje, zůstává v latentní formě a může se znovu aktivovat při oslabení imunity, i když obvykle bez typických projevů mononukleózy.

Riziko přenosu je tedy vyšší při:

• blízkém fyzickém kontaktu (líbání, sdílení příboru, lahví),
• pobytu v kolektivech (školy, internáty, sportovní týmy),
• oslabení imunity, kdy je vyšší šance, že infekce propukne naplno.

Mononukleóza se tedy snadno šíří v prostředí, kde lidé tráví hodně času společně, ale k nakažení stačí i krátký kontakt.

Diagnostika mononukleózy

Diagnostika mononukleózy se opírá o kombinaci klinických příznaků a laboratorních vyšetření. Lékař obvykle vychází z typických potíží, jako je horečka, bolest v krku, zvětšené uzliny a únava, ale protože tyto projevy mohou připomínat angínu nebo jiné virové infekce, je potřeba je potvrdit dalšími testy.

Klinické vyšetření

Lékař při vyšetření sleduje:

• zduření mízních uzlin na krku a v dalších lokalitách,
• stav mandlí, mohou být pokryté bělavým povlakem podobně jako u angíny,
• případné zvětšení jater nebo sleziny,
• celkový stav pacienta a míru únavy.

Laboratorní testy

Pro potvrzení diagnózy se využívají krevní testy:

• Krevní obraz: často ukáže zvýšený počet atypických lymfocytů (speciálních bílých krvinek).
• Jaterní testy: mohou odhalit zvýšené hodnoty, protože mononukleóza zatěžuje játra.
• Sérologické testy: prokazují přítomnost protilátek proti viru Epstein-Barrové, což je nejpřesnější metoda potvrzení infekce. Je však potřeba rozlišit prodělanou mononukleózu od probíhající.
• Rychlý orientační test (monospot) detekuje heterofiliní protilátky, ale může být falešně negativní zejména v prvních týdnech nemoci a u malých dětí.

Díky těmto vyšetřením je možné mononukleózu odlišit od bakteriálních infekcí, zejména od streptokokové angíny. To je důležité, protože zatímco angína vyžaduje léčbu antibiotiky, u mononukleózy by antibiotika nepomohla a mohla by naopak vyvolat vyrážku.

Léčba a doporučený režim

Mononukleóza je virové onemocnění, a proto na ni neexistuje specifický lék. Antibiotika jsou neúčinná a používají se pouze tehdy, pokud se k infekci přidá bakteriální komplikace, například hnisavá angína. Léčba je tedy především symptomatická a podpůrná, cílem je zmírnit příznaky a podpořit imunitní systém v boji s virem.

Základní doporučení

• Klidový režim: dostatek odpočinku je naprosto zásadní. Únava může být výrazná a rekonvalescence se nesmí uspěchat.
• Dostatek tekutin: pitný režim je důležitý pro správnou funkci organismu a snížení horečky.
• Šetřící dieta: protože mononukleóza zatěžuje játra, doporučuje se lehce stravitelná strava, omezení tučných jídel, alkoholu a nadbytečného cukru.
• Léky proti bolesti a horečce: paracetamol nebo ibuprofen pomáhají zvládnout horečku a bolest v krku. (u dětí do 16 let je u horečnatých stavů kontraindikováno podání kyseliny acetylsalicylové!)
• Pastilky, spreje nebo kloktadla: mohou zmírnit bolest v krku a podráždění sliznic.
• Zákaz fyzické zátěže: zejména sport by měl být několik týdnů až měsíců vyloučen, protože hrozí prasknutí zvětšené sleziny, což je život ohrožující stav. Největším rizikem je kontaktní sport!

Péče o játra

Protože virus zatěžuje játra, je velmi důležité vyhnout se alkoholu, omezit léky, které mohou játra zatěžovat (např. některá analgetika), a dodržovat šetřící režim. Lékař může doporučit i podpůrné přípravky na regeneraci jater.

Délka léčby

Akutní fáze mononukleózy trvá obvykle 2 až 4 týdny, únava však může přetrvávat i několik měsíců. Trpělivost a důsledné dodržování režimu jsou klíčové pro úspěšné uzdravení bez komplikací. 

Možné komplikace

Většina pacientů se z mononukleózy zotaví bez trvalých následků, přesto se mohou objevit komplikace, které je důležité nepodcenit.

Nejčastější komplikace

• Zvětšení jater a sleziny: u některých pacientů může být výrazné, proto hrozí riziko jejich poranění. Nejzávažnějším rizikem je prasknutí sleziny, což je život ohrožující stav vyžadující okamžitý lékařský zásah.
• Poruchy jaterních funkcí: mononukleóza může vyvolat zánět jater (hepatitidu) s přechodným zvýšením jaterních testů.
• Kožní vyrážky: často se objeví u pacientů, kterým jsou omylem podána antibiotika (zejména ampicilin nebo amoxicilin), protože se infekce zamění za angínu.

Další možné obtíže

• Sekundární bakteriální infekce: například zánět mandlí nebo dýchacích cest.
• Prodloužená únava: u některých pacientů trvá týdny až měsíce po odeznění akutních příznaků.
• Neurologické komplikace: velmi vzácně se může objevit zánět mozkových blan, nervů nebo poruchy krvetvorby.

Proč je nutná opatrnost

Komplikace se sice objevují spíše výjimečně, ale právě riziko poškození sleziny a jater je důvodem, proč lékaři zdůrazňují nutnost vyhnout se fyzické námaze a sportu minimálně několik týdnů po prodělané mononukleóze.

Prevence a doporučení pro pacienty

Mononukleóze se nelze zcela vyhnout, protože virus EBV je velmi rozšířený a většina lidí se s ním během života setká. Přesto existují opatření, která mohou riziko nákazy snížit a zároveň zmírnit průběh onemocnění. Důležitá je především správná hygiena. Nepůjčovat si příbory, sklenice nebo kartáčky na zuby a vyhýbat se přímému kontaktu se slinami nakaženého člověka. Pokud někdo ve vašem okolí onemocní, je vhodné vyhnout se líbání nebo pití ze stejné lahve. Významnou roli hraje také posilování imunity. Zdravá strava, dostatek spánku, pravidelný pohyb a omezení stresu zvyšují odolnost organismu a pomáhají tělu s virem lépe bojovat.

Shrnutí a doporučení

Mononukleóza je virové onemocnění způsobené virem Epstein-Barrové, které postihuje především mladé lidi a dospívající. Přenáší se hlavně slinami, proto se mu často přezdívá „nemoc z líbání“. Typickými projevy jsou horečka, bolest v krku, zduření uzlin a výrazná únava, která může přetrvávat i dlouho po odeznění akutní fáze.

Diagnostika se opírá o klinické vyšetření a laboratorní testy, které odlišují mononukleózu od bakteriálních infekcí, zejména streptokokové angíny. Léčba je podpůrná, klíčové je dodržování klidového režimu, dostatek tekutin, šetřící strava a vyhýbání se alkoholu i fyzické námaze. Protože onemocnění výrazně zatěžuje játra a slezinu, je nezbytné dát tělu dostatek času na zotavení a zabránit tak vážným komplikacím, například prasknutí sleziny.

Přestože je nemoc nepříjemná a vyžaduje trpělivost, většina pacientů se uzdraví bez trvalých následků. Důležité je nepodceňovat první příznaky, odlišit ji od angíny a řídit se doporučeními lékaře.

Na GigaLékárna.cz najdete široký sortiment přípravků, které vám mohou pomoci zmírnit obtíže, od pastilek a sprejů do krku, přes sirupy na podporu imunity až po přípravky na regeneraci jater. Pokud si nejste jisti, které prostředky jsou pro vás vhodné, obraťte se na naše lékárníky, kteří vám rádi poskytnou odbornou radu.